Kolikrát jsme v dětství slyšely poučky, musíš si pořádně vyčistit zuby či nejez to sladké, zkazí se ti zuby, by nikdo z nás dozajista nespočítal. Avšak z lékařského pohledu mají své opodstatnění, zubní kaz je totiž tím nejčastějším onemocněním, s nímž vyhledáváme lékařskou pomoc. A jak vůbec dojde k tomu, že se nejtvrdší materiál v našem těle může zkazit? Sklovina je s více jak 97% tvořena minerály, které jí dávají ohromnou odolnost proti mechanickému poškození. Avšak proti chemickým vlivům si již tak dobře nestojí a při dlouhodobějším působení kyselin začne docházet k demineralizaci.
Kdo hádal, že k chemickému poškozování dochází vlivem přítomných bakterii, tak uhodl. Ústa svým vlhkým a teplým prostředí jejich přítomnosti a množení přímo nahrávají a ve špatně přístupných místech dochází k jejich shlukování. Tato místa se poté projeví vznikem měkkého povlaku, zubního plaku. Nejvíce náchylné jsou krčky zubů, jamky a rýhy na korunkách či mezizubní prostory. Míra škodlivosti plaku je přímo úměrná délce výskytu, v okamžiku kdy tzv. vyzraje, obsahuje velké množství bakterii, které přeměňují cukry na organické kyseliny. To vede k uvolňování minerálních látek ze skloviny, vzniká demineralizace zubu. Ta se projevuje vznikem bílé skvrny, jenž naznačuje riziko vzniku kazu.
V tuto chvíli je ještě možné úpravou hygienických návyků nebo ozonoterapií další rozvíjení kazu zastavit, avšak v okamžiku, kdy je již zasažena zubovina či dokonce zubní dřeň je jedinou alternativou odstranění změklé hmoty odvrtáním a její nahrazení výplní. Zubní kaz zpravidla ve svých počátcích nevykazuje žádné příznaky, teprve až s postupujícím zasahováním zubu se dostavuje zvýšená citlivost na studené a teplé, u někoho i na sladké a kyselé potraviny. Rozšiřování zubního kazu může mýt za následek rozpad zubu či vznik zánětu kostní dřeně. Zvláště zánět není radno vůbec podceňovat, neboť krom toho, že by mohl mít na svědomí odumření dřeně, mohlo by dojít k jeho rozšíření přes krevní řečiště k dalším orgánům. Zde poté hrozí riziko vážnějších komplikací, nebezpečný zejména pro jedince s nemocným srdcem, u nichž je zvýšené riziko vzniku infekční endokarditidy.
Základem prevence proti zubnímu kazu je vhodná hygiena úst. V ideálním případě by jsme si je měli vyčistit po každém jídle, avšak co si budeme povídat, kdo z nás si to může dovolit a proto je podstatné dodržovat alespoň režim ráno a večer. Využívat by se měl kartáček vhodné tvrdosti. Optimální je pro dospělého člověka střední tvrdost, pro děti a lidé s vyšší citlivostí by měli poté používat měkký kartáček. Podstatné je i jeho časté měnění, i když nejsou vlákna viditelně poškozena, dochází k jejich mikroskopickému roztřepení, což snižuje jejich schopnost dokonale odstraňovat plak. Používat by se měla i vhodná pasta s příměsí fluoridů.
I ta nejlepší prevence však vzniku kazu nemůže zabránit. Spousta lidí se o svůj chrup příliš nestará a potíže nemá a naopak jsou lidé, jenž striktně dodržují zásady hygieny a zubní kaz je nestále trápí. Na jeho vzniku sehrávají totiž svoji úlohu i další faktory. Podstatné je složení konzumované stravy. Čím více sacharidů jíme, tím rychleji mohou bakterie tvořit nebezpečné kyseliny. Záleží i na samotném bakteriálním osazenstvu, nejagresivněji se ke sklovině chová Streptococcus mutant. Jako jistý regulátor působí i sliny. Ty nejenže mohou ředit sžíravé kyseliny tvořené bakteriemi, ale také působí na sklovinu a zlepšují její chemickou odolnost. Proto je kazivost zubů častější u lidí, u nichž je snížena produkce slin. Posledním faktorem je i naše genetika, která nám dá do vínku kvalitu a odolnost skloviny.