Dříve se pro toto zánětlivé onemocnění používal spíše řeckolatinský název paradentóza, avšak v současnosti se již používá odborně správnější pojem parodontitida. To přesně vystihuje místo problému, podpůrně tkáně zubu, tzv. parodont. Ten je tvořen tvrdými tkáněmi (kostní lůžko a zubní cement) a měkkými tkáněmi (dáseň a ozubici). Zubní lůžko je zasazeno do kosti čelisti a svým rozměrem je o malounko větší než samotný kořen zubu. Ten je pokryt vrstvičkou cementu, jenž je produkován přítomnými buňkami má tak schopnost regenerace. Prostor mezi lůžkem a cementem je vyplněn vazivovou tkání, ozubicí. To umožňuje zubu do jisté míry pružit a vyrovnávat tlak během žvýkání. Celý tento aparát je ještě překryt dásní, jenž obepíná zub. Mezi dásní a krčkem zubu se pak nachází dásňový žlábek, jenž je vystlán epitelem.
Naše ústa jsou přímo přeplněna celou škálou bakterii, které se zachytávají i na zubech a dásni. Zde pak mohou tvořit plak, který jim poskytuje vhodnější prostředí pro množení. Poškozování okolní tkáně se u někoho může projevit vznikem zánětu. Ten se projeví otokem dásně, jenž je zarudlá a může krvácet. Jelikož je primární příčinou zánětu povětšinou přítomný plak, jeho odstraněním ustoupí i zanícení. Problém však spočívá v tom, že většina lidí žádné příznaky nepociťuje a bakterie tak mají čas postupovat hlouběji do dásňového žlábku. Jeho narušováním vznikají tzv. parodontální choboty. V tuto chvíli již začíná naplno poškozování celého parodontu. Zubní krčky se následkem ustupující dásně obnažují, může se objevovat zápach s úst a zuby mění svůj výklon. S pokračujícím zánětem se začínají viklat a v konečném stádiu mohou i vypadnout.
Při podezření na paradentózu je potřeba udělat podrobné vyšetření ústní dutiny. Změny zubního lůžka, případně přítomnost zubního kamene pod dásní může odhalit rentgenový snímek. O kvalitě stavu žlábku získá zubař přesný přehled použitím parodontální sondy. S její pomocí lze přesně změřit hloubku žlábku a odhalit případné choboty či plak. Na základě vyšetření se určí konečná diagnóza, kdy je určeno mírné stadium, střední stadium nebo kritické stadium. Závažnost onemocnění přitom určuje způsob následné léčby. U mírné formy obvykle stačí, aby byl odstraněn veškerý plak a zubní kámen s korunky zubu a mírně pod povrchem dásně. Pacient poté využívá speciálních zubních past a ústních vod k provádění pravidelného čištění zubů nacvičenou technikou. U středního stádia je již potřeba mnohem důsledněji odstranit zubní kámen a plak jak nad dásní, tak i pod ní. Ke slovu však již přichází i chirurgické řešení, kdy je potřeba poupravit sklon některých zubů či odstranit zduřelé dásně, aby se obnovil jejich ideální tvar. U kritického stádia se již pacient ztrátě zubů nevyhne, ty jenž nelze již zachránit jsou odstraňovány preventivně, aby nebyli zdrojem šíření infekce.