Komplikací vznikajícího plaku je i zubní kámen. Začne-li docházet k jeho hromadění na špatně přístupných místech či následkem zanedbané hygieny, dochází pozvolna vlivem slin a zbytků potravy k tvrdnutí plaku. Zubní kámen se vyznačuje drsným povrchem, na němž se dobře ukládají další zbytky a dochází tak k jeho růstu. Samotný kámen není zdrojem bolesti, i když drsný povrch může u někoho vyvolávat nepříjemný pocit při přejetí. Hlavní potíží je uvolňování dráždivých a agresivních látek, které se podepisují na stavu dásní. U nich poté může být patrná nateklost, zarudnutí a dostavit se může i zánět. Ten činí dáseň citlivější, nutí ji ustupovat a snadno krvácí. Neléčený zánět poté může vést až k rozvoji parodontitidy.
Zubní kamen tvoří velice tvrdý povrch, jenž je běžnými prostředky neodstranitelný. Zubní kartáček i pasta jsou na něj krátcí a jedinou možností je vyhledat stomatologa. Ten jej buď pomocí nástrojů odstraní mechanicky nebo využije ultrazvuku. Po samotném odstranění kamene stále zůstávají na zubu nerovnosti, jenž je potřeba zcela vyhladit leštící pastou či využitím tzv. airpolishingu, neboli opískování směsí vody, vzduchu a prášku. Dokonalé obroušení zpomalí další usazování a tvorbu dalšího kamene. U rozsáhlejších ložisek zasahujících hluboko pod dáseň musí být přistoupeno k radikálnějšímu zákroku, během něhož je pacient v anestezii.