Alfou i omegou potíží spojené s dásněmi a zuby je plak. Ten má tendenci se zejména tvořit v trhlinkách skloviny a okrajích dásní. Defakto se jedná o biofilm tvořený společenstvem bakterii, které ve společné symbióze dokáží pružně reagovat na okolní podmínky tak, aby mohli rozšiřovat svoji populaci. Vlastnosti zubního plaku nejsou u každého člověka stejné, ba dokonce se mohou lišit v jednotlivých částech ústní dutiny v závislosti na podmínkách a zastoupení mikroorganismů.
Valná většina plaku je tvořena oportunními patogeny, mezi něž se řadí zejména bakterie skupiny Streptococcus mutant. Ty se mohou usazovat pouze na pevném povrchu, takže se v ústech objevují až s prvními mléčnými zuby. Bakterie kvasí cukry, čímž vytváří organické kyseliny, jejichž působením se snižuje PH a dochází demineralizaci zubní skloviny.
Preventivní odstraňování plaku je tak nejúčinnější zbraní v boji s ostatními onemocněními zubů a dásní. Mezi přímou léčbu plaku se řadí jeho mechanické odstraňovaní během pravidelné ústní hygieny. Jejím základem je používání správného kartáčku v kombinaci se zubní pastou a ústní vodou. K redukci množství plaku přispívá nepřímo i změna životosprávy. Omezení přijmu sacharidů sice sníží kvantitu kvašení, ale samotné bakterie nikterak nezničí. K tomu by bylo potřeba je nechat „vyhladovět“ a dlouhodoběji držet přísnou dietu.